Vysílač vysílá elektromagnetické vlnění o určité frekvenci. Základem je oscilátor který toto vlnění generuje. Přijímač to vlnění naopak přijímá, jeho základem je rezonanční obvod, který je naladěn na stejnou frekvenci. Pro pochopení je dobré představit si to se zvukem. Zvuk je sice jiný druh vlnění, ale princip je stejný. Řekněme, že máme triangl (myslím tím ten primitivní hudební nástroj), udeříte do něj čímž se rozechvěje. Tím, jak se chvěje, rozechvívá vzduch kolem sebe. Pokud poblíž umístíte druhý, stejně velký triangl, tak ho to chvění vzduchu rozezní také. Takže máme vlastně také vysílač a přijímač. Pokud by ten druhý triangl byl jinak velký, tak se nerozezní, protože nedojde k rezonanci.
To celé uvedené výše je o tak zvané nosné vlně. První bezdrátové přenosy fungovaly tak, že zpráva byla předávána přerušováním nosné vlny. Za tím účelem vymyslel Morze morzeovku. Dnes se signál namoduluje na nosnou vlnu a to buď amlitudově, nebo frekvenčně. Pro pochopení je asi snažší frekvenční modulace (to je to FM u rádií): Ta nosná vlna nemá stálou frekvenci, ale frekvence se mění v rytmu toho signálu (samozřejmě jen o málo) a z těch změn frekvence přijímač detekue signál.
Post a Comment